je topení, které se vyznačuje značnou prodlevou mezi uvolňováním tepla z podlahového topení do roznášecí vrstvy - nejčastěji je to případ betonových podlah ze zavhlého potěru a nebo průmyslových podlah. Cementové potěry je nutné, vzhledem k vlastnostem cementového pojiva, ukládat ve větších tloušťkách, než se ukládají anhydritové podlahy. Takto provedená podlaha má také nejvyšší setrvačnost. Dokáže uvolňovat teplo i několik hodin od ukončení dodávky tepla.

Výhody:

• Uvolňování tepla několik hodin od ukončení dodávky energie -tepla, do topného systému.

Nevýhody:

• vyšší tepelná ztráta ( při nižší vrstvě roznášecí desky - anhydritové podlahy, je možné instalovat tepelnou izolaci s vyšším tepelným odporem)

• dlouhá prodleva mezi dodávkou a uvolňováním tepla.

• špatně regulovatelný způsob- vysoká doba odezvy.

je topení, kdy prodleva mezi dodávkou tepla do systému vytápění - podlahového topení, a uvolňováním tepla do prostoru, nepřesáhne dvě hodiny. To je typický příklad anhydritových podlah, které díky menší tloušťce a vyšší tepelné vodivosti jsou ideální pro použití jako roznášecí vrstva na podlahovém vytápění.
Oproti přímotopnému podlahovému topení je u tohoto typu instalace podlahové topení dostatečně chráněno proti mechanickému poškození, které by mohlo nastat v souvislosti se způsobem instalace přímotopného podlahové topení.
Výhody:

• Lepší regulovatelnost než u akumulačních podlah, ale horší než u přímotopných

• Nižší tepelné ztráty (využité místo, které vznikne při zmenšení konstrukční tloušťky podlahy díky použití anhydritových podlah se zaplní tepelnou izolací)

• Přijatelná prodleva mezi začátkem vytápění a skutečného uvolňování tepla do místnosti

Nevýhody:

• pořád je zde prodleva mezi začátkem natápění a skutečného uvolňování tepla. I když může být i o několik hodin menší než u akumulačních podlah, přímotopné je samozřejmě nepřekonatelné.

je topení bez větší prodlevy mezi začátkem vytápění a skutečného uvolňování tepla. Tento způsob podlahového vytápění je ideální do místností, které se nevytápějí celodenně, ale jen nárazově. To jsou například koupelny.
Přímotopné podlahové topení je na montáž náročnější než systém poloakumulačního nebo akumulačního podlahového vytápění. To se týká v podstatě všeho co s montáží souvisí, včetně ceny samotné.
Pro tento typ montáží se zpravidla používají systémová řešení.
 
Výhody:

• rychlá a přesná regulace podlahového topení- nízká doba odezvy

• velmi nízká prodleva, v řádech několika minut, od spuštění vytápění po skutečné uvolňování tepla do místnosti.

• nízká tepelná ztráta

Nevýhody:

• náročný způsob montáže

• zpravidla dražší než u přímotopného nebo akumulačního podlahového topení